OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Proč štěně s PP

Proč kupovat štěně s průkazem původu

  ... aneb mýty a pověry nejen z českých a moravských luhů a hájů

... zda si zakoupit štěňátko s průkazem původu nebo bez, je určitě jedna z nejdůležitějších otázek, kterou by si měl vyřešit každý kupující před jeho pořízením. Zde bych vystínila pár argumentů proč by štěňátko mělo mít průkaz původu (PP) a pokusím se vyvrátit pár největších LŽÍ - hojně používaných mezi běžnou nekynologickou veřejností i mezi množiteli štěňat bez PP.

Mýtus č. 1

– štěně nemá PP, protože bylo xxxx (za x si dosaďte  libovolné číslo) v pořadí

Jedná se o neodpustitelnou lež, která odporuje chovatelskému řádu FCI, ČMKU (které jsou podkladem pro chovatelské řády jednotlivých klubů) a dokonce odporující Zákonu na ochranu zvířat proti týrání !

Trocha historie: za dob  socialismu byly u některých (!!) plemen snahy korigovat počet narozených štěňat. Tehdy platilo, že ve vrhu směl být ponechán jen určitý počet štěňat, ostatní musela být utracena. Tedy ani tehdy – pokud chovatel neporušoval řády – se žádné nadpočetné štěně nemohlo prodat, neboť jednoduše muselo být utraceno. Usmrcení štěněte muselo být provedeno během prvních dní po porodu. Toto nesmyslné totalitní pravidlo nemohlo působit na selekci psů pozitivně (u čerstvě narozeného štěněte nepozná kvality ani David Copperfield). Už tehdy však některé kluby umožňovaly chovatelům nadpočetná štěňátka ponechat, pokud se jednalo o kvalitní rodičovský pár, nebo použít jinou kojnou fenku.

A jak to je dnes? Totalitní doby máme již v tomto směru (zaplaťpánbůh) za sebou a přesto v podvědomí lidí přetrvává tento nesmysl a mnoha množiteli je stále "radostně" šířen. Chovatelský řád dnes nenařizuje (a ani k tomu není důvod) utrácet nadpočetná štěňátka. Nikde není stanovena hranice, kolik fena smí odchovat štěňat. Je pouze stanoveno, jak často smí být nakrytá (max. 1 vrh v jednom kalendářním roce, věk pro zařazení do chovu: pes od 18 měsíců neomezeně, fena od 18 měsíců do 8 let věku) a že chovatel je povinen zabezpečit vše tak, aby se štěňátka řádně vyvíjela a fenka nebyla poškozena na zdraví. Chovatelský řád také hovoří o tom, že průkaz původu je nedílnou součástí jedince, ověřením jeho původu a chovatel je povinen jej předat ke každému štěněti. I k takovému, na kterém je již v době prodeje patrné, že nebude splňovat požadavky standartu. Navíc zákon na ochranu zvířat proti týrání zakazuje jakékoliv svévolné (bezdůvodné) zabíjení zvířat. Z uvedených faktů jasně vyplývá, že mýtus o nadpočetných štěňatech je holý výmysl lidí, kteří se s ním snaží zakrýt své nečisté úmysly.

Mýtus č. 2

– lze si koupit čistokrevné štěně bez PP

... nesmysl. Žádné štěně bez PP nemůže být výhradně označeno za čistokrevné. To, že jeho množitel (o jehož odborných znalostech lze pochybovat) prohlásil, že rodiče vypadají jako dané plemeno vůbec nic nevypovídá o jeho čistokrevnosti. Ani pokud měli průkaz původu! Chybí zde totiž jakákoliv kontrola běžná z chovu "papírových" psů, jako je krycí list (svědectví, že fena byla skutečně nakryta v daném termínu udávaným psem), u některých plemen kontrola vrhu štěňat, či možnost krevních zkoušek při pochybnostech o původu štěňat. Množitelé také nemusí dodržovat žádné řády a nehrozí jim za případnou lež vůbec - ale vůbec nic. Pokud už jsou schopni rozpoznat, zda pes, kterého k chovu použili nese vůbec znaky plemene! Jediným pravým dokladem totožnosti psa je jeho průkaz původu!
Již jsem viděla "zaručeně čistokrevného psa bez PP",  z kterého vyrostlo něco úplně jiného! Stačí si prohlédnout pár inzertních serverů ... inzerátů na štěňátka bez PP je tam opravdu mnoho, málokterá ale vzhledem odpovídají udanému plemeni :-(  Laik to těžko pozná. Množitel  výstavy a ani bonitace nenavštěvuje, kde by mu rozhodčí sdělil, že jeho pejsek má s daným plemenem jen málo společného...
To, že Vám ze štěněte vyroste něco jiného určitě nic nezmění na lásce, kterou štěněti věnujete a množitel sází na to, že se svého nového člena rodiny kvůli tomu nezbavíte. Přesto se však jedná o podvod, vždyť většina lidí si určité plemeno pořizuje pro jeho charakteristický vzhled a  povahu!

Mýtus č. 3

– koupě štěněte s PP mě zavazuje k účasti na výstavách, svodech, bonitacích a dalších akcích

I zde se jedná o další nesmysl, který má přilákat kupce k množitelům. Průkaz původu nikoho k ničemu nezavazuje a ani nenutí. Nemusíte s Vaším pejskem dělat nic, co byste nechtěli. Pokud se však v budoucnu rozhodnete pro nějakou aktivitu (ať už výstavy, výcvik, atd..), máte dveře všude otevřené! Mnoho lidí si neuvědomuje, že se pes bez PP nejen nemůže účastnit řádných výstav, ale je diskriminován i v mnoha oblastech výcviku. Nikdy předem nevíte, co Vás, Vašeho partnera či děti (a hlavně Vašeho pejska) bude bavit – zvlášť když jste to třeba ani neodzkoušeli. Průkaz původu je ta magická karta, která Vám otevírá všechny dveře na poli kynologie.

Mýtus č. 4

– teď si koupím štěně bez PP a "potom se to nějak zařídí"

Pokud Vám množitel štěňat bez PP tvrdí, že PP lze "dodělat" později, pak je asi členem klanu organizovaného zločinu. PP je úřední listina a jakékoliv její falšování nebo úprava je trestná. Je to asi natolik legální, jako opatřit si falešný cestovní pas. A ani samotný fakt, že rodiče měli PP neznamená, že se bude dát štěňátkům PP dodělat. Prostě pokud nesplnili podmínky chovnosti (tedy zejména ZDRAVÍ + POVAHA!) nebo se jejich majitelé nechtěli řídit řády, pak prostě jejich potomci PP mít nikdy nemohou!!! (většina pejsků s PP je z chovnosti vyřazena právě kvůli nesplnění zdravotních podmínek té dané rasy)

Vzácnou vyjímkou je tzv. registr, kam lze zapsat psy bez průkazu původu, pokud splní předem dané velmi přísné podmínky a dostanou souhlas klubu. Jedinci s takovým průkazem nemají vyplněné generace předků a tak ani oni, ani následující dvě generace potomků nesmí obdržet nejvyšší výstavní tituly. Získat tento registr je extrémně vzácné a tato možnost se otevírá jen při mimořádném ohrožení plemene nízkou populací.

Mýtus č. 5

– na koupi štěněte bez PP ušetřím

Jediným, kdo na celé transakci vydělá, je právě jen a jen množitel štěňat bez PP. Rozhodně neušetří kupec. U většiny plemen, se štěňátka bez PP prodávají za řádově 1/3 až 2/3 ceny "papírového" štěněte. Tedy pojďme počítat!

proběhla koupě štěněte bez PP:

– ušetřili jste právě zhruba 5-10 000 tisíc korun. Ale ani toto však není tak úplně pravda, protože drtivá většina množitelů štěňat bez PP Vám se štěnětem nic nepředá, zatímco seriózní chovatelé štěňat s PP Vás vybaví nejen (nezaplatitelnými) radami a trvalým kontaktem, ale většinou i základní výbavičkou pro štěně v hodnotě několika set korun. Navíc štěňátko s PP je již řádně naočkováno a označeno nejméně tetováním (ale v dnešní době  převažuje čipování), odpadají Vám tedy náklady na pořízení jeho identifikace (která je určitě vhodná, pokud dojde na ztrátu psa a je zakotvena i v zákonech EU platných i pro nás) a i nákladech na případná nutná očkování a odčervení. Často se také stává, že štěňátka bez PP jsou zablešená či mají nějaké jiné kožní problémy. Takže i tato okamžitá úspora může být daleko nižší.
- Pejsek s PP s Vámi bude žít řádově cca 10 let. A bez PP? Vzhledem k tomu, že množiteli se "nevyplatí" dělat testy na různá přenosná onemocnění a ani neřeší možnou příbuzenskost fenky s pejskem (hlavně ať je to blízko a co nejlevněji) tak se věk těchto jedinců snižuje. Také bývá častější potřeba (hlavně ve stáří psa, ale v těchto případech i dříve) využívat služeb veterinárních lékařů (což není levná záležitost) Proto pejsek bez PP díky nekontrolovanému chovu dříve umírá. Pokud pominu stres, který u lidí nastává úmrtím jejich miláčka - i po finanční stránce to byla nevýhodná koupě, protože většina majitelů si po této ztrátě zakoupí pejska nového.

Opravdu Vám to stojí za to? Věřím, že ne. Pokud jste si jistí, že s pejskem nechcete absolvovat výstavy a nechcete se podílet na chovu, doporučuji koupit si raději štěně s rodokmenem tzv. "pet" kvality. Toto označení se používá pro štěně, které má již nějakou vadu, pro kterou by nebylo úspěšné na výstavách - např..špatný skus (postavení řezáků), chybějící zub, horší pigmentace čenichu, atd. Tato vada samozřejmě štěněti nevadí v jeho životě, a Vy můžete získat štěně s rodokmenem s velmi výraznou slevou.

Mýtus č. 6

– producenti štěňat bez PP jsou vlastně milovníci zvířat

Kdyby tomu tak bylo, proč by se nechtěli podílet na zkvalitnění a ozdravění plemen? Chovatelé štěňat s PP po celém světě se snaží co nejlépe naplnit ideály standartu (a to nejen co do vzhledu zvířat, ale i povahy!) a nejnovější poznatky o genetice, dědičných nemocech, atd.. Proto si sami na sebe (prostřednictvím svých klubů) vymýšlejí různá omezení, především různé kontroly zdraví jedinců. Možná si někdo řekne, že jemu je úplně jedno, jestli jeho pejsek má nemocné kyčle nebo jestli mu chybí varle, pokud se ale rozhodne na takovém pejsku chovat a produkovat další pokolení, pak přímo přispívá k zániku plemene - právě produkcí nemocných štěňat, což může být v krajním případě považováno i za týrání!

Chovatel štěňat s PP musí absolvovat dlouhou cestu – nejprve zakoupit štěně s PP, snažit se ho co nejlépe vychovat a udržet v ideální kondici tak, aby mohlo být následně uchovněno (protože například agresivní, silně bojácný, nepřizpůsobivý či podvyživený pes podmínkami chovnosti neprojde). Absolvuje s ním podle požadavků různá vyšetření na geneticky podmíněné choroby, nejznámější jsou vyšetření na dysplasii kyčelního a loketního kloubu (u velkých plemen) či luxace patelly (u malých plemen) a dědičná oční onemocnění. Chovatel často dělá vyšetření nad rámec požadavku klubu, protože mu leží na srdci zdraví plemene. V případě, že se něco nepovede (a nikdo z nás není Bůh, takže i štěně s PP může mít nějaký defekt – pravděpodobnost je však mnohonásobně nižší, než u štěněte bez PP), pak pejska nebo fenku v chovu nikdy nepoužije a nejlépe nechá vykastrovat.

Vzdělává se prostřednictvím klubů a akcí nejen v problematice daného plemene, ale i psů všeobecně. Vzhledem ke snaze o eliminaci případných problémů v chovu, vyhledává pro svou fenku (například i s pomocí erudovaného odborníka) takového psa, jejichž spojení je pak předpokladem co nejmenšího možného rizika. Často cestuje stovky, i tisíce kilometrů za tímto psem a platí horentní částky za krytí. Štěňátka pak odchovává tak, aby s úspěchem prošel kontrolou vrhu (dobré hygienické podmínky, dobrý zdravotní a výživný stav štěňat i fenky, odčervení, očkování, socializace a výchova štěňat) a mohl být na ně pyšný. Fenku se snaží co nejvíce šetřit a po štěňátkách co nejrychleji dostat zpět do optimální kondice, aby se s ní mohl účastnit dalších kynologických akcí. Po všech těch peripetiích a finančních vydáních je jistě rád za každý kontakt s majitelem toho jeho štěňátka...

Naopak množitele štěňat bez PP nic nezavazuje jednat se psy podle etických pravidel a obecných znalostí o chovu – může nakrýt klidně agresivního psa, vyloučeného z chovu pro jeho povahu. Může nakrýt epileptického psa, či jinak nemocného psa a ani se nad tím nikdo nepozastaví (možná leda tak nešťastný majitel budoucího štěněte, který bude platit horentní sumy za veterináře, případně bude muset svého přítele nechat utratit).

Když mu "rupne v bedně", tak klidně nakryje osmiměsíční fenu na první hárání nebo z ní až do konce života bude ždímat štěňata při každé možné příležitosti (klidně i 2x ročně po celý její život) . Má to snad zakázané? Nemá! A kdo mu dokáže, jak stará fena je a kolikrát ročně ji využívá? Prodá Vám klidně pětitýdenní štěně neschopné samostatného života bez matky. A výběr krycího psa? Je-li nejblíže a nejlevnější, pak je zvoleno bez ohledu na důsledky pro štěňata, bez ohledu na příbuznost (která se také dá horko těžko dokázat). Množitele štěňat bez PP nikdo nezavazuje štěňata očkovat, odčervovat, socializovat, dávat k nim výbavu či písemnou smlouvu o koupi…. Prostě neplatí pro něj žádná pravidla. I přesto se najde pár výjimek, které štěňátka bez PP odchovávají svědomitě, ale bohužel, jedná se jen o vzácné výjimky. Naprosté většině množitelů jde jen o jedno – rychle "napráskat" a zpeněžit štěňata, pokud možno populárních plemen a více se o jejich osud nezabývat. Jak jinak by mohli také přistoupit na prodej jejich štěňat například na trzích nebo do výkupu? (kdo se o problematiku výkupů zajímá dobře ví, že značná část štěňat nepřežije ani brutální transport a pobyt v západních supermarketech a to již nemluvím o otřesných podmínkách ve kterých žijí fenky velkých množitelů).

A nejsmutnějším faktem toho všeho je, že si lidé o chovatelích štěňat s PP myslí, že to jsou právě oni, kdo na psech vydělávají a dělají "byznys". Nevědí, že celá ta trnitá cesta k uchovnění a produkci štěňátek s PP je nesmírně drahá (ano, za výstavy, zkoušky i další aktivity se platí – a ne málo a pokud vyhrajete - tak diplom za 5,-Kč, v lepším případě pohár, na který doma sedá prach) a vyžaduje oddání se věci. Chovatelé štěňátek s PP jsou prostě "blázni", propadlí své kynologické vášni se vším všudy.

Na závěr bych chtěla podotknout, že i mezi chovateli psů s PP se vyskytnou neseriózní lidé a mezi štěňátky s PP vadní jedinci, jejich výskyt je však dramaticky nižší, než mezi množiteli štěňat bez PP.

inPage.cz - webové stránky, doména a webhosting snadno.